Doksyman 2008

Třetí prázdninový triatlon jsme naplánovali na sobotu 23.8 do okolí Máchova jezera, kde zrovna probíhal seriál závodů Doksymana. Nutno přiznat, že žádný speciální zaměřovací trénink k závodu neproběhl, člověk se teď stejně hýbe skoro denně. Ráno bylo trochu času a tak jsme zajeli do Říčan poohlédnout se po nabídce půjčovny svatebních šatů, leč vyjímečně měli tuto sobotu zavřeno a tak se jednalo o výlet planý. Pak už se nandala kola a po poledni už hledáme kemp Borný. Bohužel značení je bídné, kemp, kde se startuje, nemůžeme ale vůbec najít. Nakonec se trefujeme, prezentace proběhne v pohodě (stojí 300 Kč) a pak už se jen čeká na start ve 14:30. Trochu s obavami s Janou pozorujeme, že startovní pole vypadá nějak moc namakaně. Žádní hobíci, všechno vypadá pomalu na reprezentanty, nejméně polovina závodníků si také obléká přiléhavé neoprény. Fuj. Začínáme hledat, jestli nepřijel Roman, který by nás (Romane, promiň) asi zachránil od posledního místa. Leč Roman nedorazil. Voda je celkem teplá, ale povrch Mácháče bičují velké vlny. Navíc musí mít každý závodník barevnou koupací čepici, muži žlutou, devětstartujících žen červenou. Já vypadám v každé čepici jako Jarmil, v této žluté je to pak doslova katastrofa. Naštěstí se ale nejedná o soutěž krásy a tak se skoro přesně v půl třetí noříme do vody na 750 metrů dlouhý plavecký. Startuji spíše vepředu, ale brzo zjišťuji, že tohle bude bolet. Ve vlnách se mi vůbec nedaří plavat, každá druhá mi nahodí ksichtík a dýchat nějak nemůžu. Kraul plavat nejde, prsa aspoň trochu. Dokonce uvažuju o tom, jak by to vypadalo, kdybych se ve vodě pozvracel, protože mi není vážně moc dobře. Naštěstí plavání končí a já jdu z vody spíše na ocasu startovního pole. V cyklo depu se nezdržím moc dlouho a už vyrážím na 20 km dlouho cyklo trať. Jeden asi 300 metrů dlouhý úsek se musí s kolem běžet (nařízeno pořadateli), ale pak už je tu krásná lesní asfaltka a dva desetikilometrové okruhy. Doprava je zastavená a já se těším, jak budu jezdit v háku. Za chvilku už vidím Janu, která měla plavání asi o minutu rychlejší. Jenže, na mém trekovém kole nejsem naprosto schopen jet rychle jako většina závodníků na silničním. Janu nějak nemůžu dojet, na obrátce se mi směje a já tuším, že bude bolet i kolo. Pak si všímám, že mě dojíždí jakýsi děd (podle propozic ročník 1953, nevím, já bych tipoval tak 1933...). Jenže má silnici a je prostě rychlejší. A tak svěsím nohy, nechám  se dojet a pak už jedu celé zbylé kolo za ním v háku. Jede celkem rychleji a já se tolik nenadřu. Dědek má jednodílné plavky námořnického střihu, ze kterých mu lezou chlupy na zádech a smrdí. Smrdí potem. Koukám proto radši trochu do země.Za chvilku dojíždíme Janu, jenže ona pro změnu táhne zase jiného závodníka, který nestřídá. Dá se říct, že na kole jsem si pak celkem odpočinul, i když předjel jen jednoho závodníka, teda spíš závodnici.... A je tu 5 kilometrů běhu. Sice si zapomenu navlíct startovní číslo, ale těším se, jak si moji nejsilnější disciplínu užiju. Bohužel má jen 5 kilometrů, ale mě se běží dobře. Stahuju lidi před sebou a nakonec jich předběhnu 7, mě už žádný. Nakonec tak končím ve velice silném startovním poli bez trosek na 57. místě z 78 mužů, Jana je 7. z 9 žen. Stručně a jasně. Tenhle triatlon měl strašné plavání, zajímavou cyklistiku vhodnou pro silniční kola a solidní běh.