Sonata Arctica - Silence

Sonata Arctica - Silence - 10/10

Chtěl jsem recenzovat nějaké album, kterému bych dal méně než 10 a tak jsem sáhl po skupině, která mě jako kovaného speedaře kupodivu nikdy moc nebrala. Finové mě poprvé zastihli svou Reckonning Night a nic moc. Loni mě už potěšili Unií a letos jsem si obstaral zbytek, takže teď tu popíšu své dojmy ze Silence. Album není úplně nejnovější, šest let ale není znát, snad jen na rozdíl od současné tvorby se jedná o čistokrevný speed metal bez nějakých náznaků progrese, která se stejně v tomto stylu moc nečeká. Album také začíná dvěma klasickými vypalovačkami, které mě ale nikdy obecně neberou. Jedinou vyjímkou snad tvoří jen Aces High od IM, ale to jsem odbočil. The End Of This Chapter je už ale přesně tím, co na tomhle stylu žeru, náladovka se skvělým zpěvem a změnami temp. Na albu pak tuhle píseň už překoná jen poslední The Power Of One, která mě v posledních dnech doslova rozsekává svou krásou, rytmikou a melodií. Jen si poslechněte skvělý Kakkův hlas v úvodu nebo fantastické speedové sólo v závěru a víte, o čem mluvím. Kdo by si s těmito songy nevystačil, má jich dalších devět, třeba vypalovačku San Sebastian, asi ne moc doceněnou baladu Tallulah anebo trochu divokou Wolf and Raven. Sečteno a podtrženo, dávám deset. Třeba časem vyměknu, jak mám ve zvyku, ale teď prostě jinak nemůžu. Hlavně když semi při psaní sype z repráků The Power Of One.