1991-1992 - stříbrná sezóna ve federální hokejové lize

Jednou z nejslavnějších sezón v historii plzeňské historie je bezesporu sezóna 1991/92. Hromy a blesky na ledě ve čtvrtfinálové sérii se Spartou, statečná bitva se čtyřmi obránci proti Vítkovicím a dva puky na ledě proti Trenčínu. To jsou základní charakteristiky play-off v sezóně, kterou by bylo letos krásné zopakovat. Když Plzeň tehdy v základní části deklasovala Spartu, její trenér Tomáš Netík se nechal slyšet, že Plzeň v této formě by porazila kterýkoliv celek zámořské NHL. Nevzpomínanější góly své dosavadní kariéry vstřelili Milan Volák a Michal Straka. Volák rozhodl po Řezníčkově přihrávce v prodloužení prvního zápasu série proti Spartě. Úžasné představení ve druhém vítězném finálovém utkání s Trenčínem předvedl Michal Straka, který dal důležitý gól a rozhodující samostatný nájezd. Oporami svého celku byli také obránci Josef Řezníček a Ivan Vlček. Smůlu měl Radek Kampf, který sehrál úžasnou sezónu, ale byl v nejdůležitějších chvílích zraněn a krátce po finále měl ošklivou autonehodu. V play-off hrál tehdy dobře také otec Jakuba Koreise Jiří. Pojďme si připomenout tuto nezapomenutelnou sezónu a věřme, že plzeňští hokejisté letos budou hrát se stejným nasazením jako tehdy. Prvním krokem jsou právě Vítkovice, se kterými Plzeň nikdy kromě sezóny 1991/92 v play-off nehrála.

Liga začala až 24. září a byl představen její nový model. Byly vytvořeny dvě skupiny – Západ a Východ. Týmy z jedné skupiny hrály čtyřikrát každý s každým, týmy z různých skupin se během základní části střetly dvakrát. Před sezónou mnoho nenaznačovalo, že Plzeň dosáhne největšího úspěchu od konce padesátých let. Do Zlína odešel obránce Václav Baďouček, do jihlavské Dukly narukoval Tomáš Krásný, který před několika lety zahynul při autonehodě. Do německého Augsburgu zamířil Václav Furbacher a nakonec mužstvo opustil i nadaný obránce Milan Tichý, jenž po návratu z vojny odešel do Chicaga za zámořským snem. Plzeňský tým tehdy před sezónou doplnili jen neznámí mladíčci z prvoligových vojenských klubů, kterým skončila branná povinnost - z VTJ Tábor to byli Michal Straka a Martin Kovářík a z Topolčan obránce Petr Mainer, který však v kritických momentech sezóny nehrál, protože byl z kádru pro porušování disciplíny vyřazen. Z dorostu byli přeřazeni do áčka Tomáš Klimt a Ondřej Steiner.

Plzeň se rozjížděla pomaleji, ale mužstvo vedené dvojicí Marek Sýkora – Václav Ruprecht stoupalo neustále výš. Svou životní sezónu prožíval brankář Rudolf Pejchar, který nyní hájí barvy německého Heilbronnu. Obraně kralovali kapitán Josef Řezníček s Jiřím Jonákem. Výborně jim sekundoval i Ivan Vlček. V útoku Plzni rostla nová hvězda – Martin Straka. Jeho útok s Kampfem a Volákem táhl Škodovku, ale ani zbývající útoky se nenechávaly zahanbit. Vynikající sezónu se špatným koncem prožil dnešní asistent Radek Kampf. Ten hrál výborně celou sezónu, ale v kritickém období play-off musel překonávat velké zdravotní problémy a v řadě důležitých zápasů chyběl. Plzeň vůbec v play-off hrála značně nekompletní, ale nepředbíhejme… Neměli bychom zapomenout ani na Davida Bruka, který během této sezóny rovněž ohromně vyrostl.

Přes fantastické výkony a velkou diváckou podporu však Plzni stále chyběli sponzoři. Dresy škodováckých hokejistů zdobil jen okřídlený šíp. Znak Škodovky působil hodně osamoceně… Mužstvo bylo postavené na téměř výhradně na vlastních odchovancích a získalo si sympatie celé republiky. Trenéři Sýkora s Ruprechtem se vydali s hráči na cestu náročného „kanadského“ pojetí, které bylo fyzicky nesmírně obtížné. Tím si získalo úctu všech soupeřů a obdiv hokejových fanoušků.

8. prosince porazila Plzeň na vlastním ledě Spartu 6:3 a trenér hostí Tomáš Netík pronesl na tiskové konferenci směrem k soupeři nezapomenutelná slova: „Plzeňské mužstvo je nejlepším ligovým celkem. Má perfektní herní projev, bylo by v současné formě schopno porazit kterékoliv mužstvo NHL.“

Tak vynikající mužstvo bylo v Plzni naposledy na konci padesátých let, kdy generace okolo Svěnteka, Vinše, Šaška, Švacha, Václava a dalších dokázala v sezónách 1957/58 a 1958/59 dvakrát vybojovat stříbrné medaile. Přes vynikající výkony Plzně se však ani jeden z jejích hokejistů neobjevil na olympijských hrách ve francouzském Albertville.

V posledním kole základní části Plzeň po nádherném výkonu porazila Trenčín 5:1 a poprvé v historii se stala nejúspěšnějším týmem celé ligy po základní části. Vyhrála západní skupinu a získala dokonce o bod více než vítěz Východu Dukla Trenčín.

Československá hokejová liga měla v této sezóně i své stinné stránky. V 8. kole přijelo na Spartu Brno a zápas se nedohrál. Ve 43. min. totiž na střídačku hostů dopadla zapálená petarda a téměř okamžitě následoval výbuch. Brněnští hráči stačili uhnout, takže kromě leknutí žádnou jinou větší újmu na zdraví neutrpěli. Byla to už pátá petarda na Spartě během tohoto zápasu. Brňané odjeli z ledu a odmítli v zápase pokračovat. Zápas byl nakonec kontumován ve prospěch Sparty. Týden před touto událostí přistála na litvínovském ledě dýmovnice…

Plzeň postoupila v play-off přímo do čtvrtfinále, její první soupeř musel nejprve v 1. kole play-off zdolat Zlín.

Čtvrtfinále
14. března 1992
první zápas: Škoda Plzeň – Sparta Praha 3:2 (1:1, 1:1, 0:0 – 1:0)
Sestava Plzně: Pejchar – Jonák, Řezníček, Šmíd, Kovářík, Mainer, Vlček (Štelcich, V. Ruprecht)– Volák, Martin Straka, Klimt – Šťastný, Michal Straka, Kreuzmann (41. Koreis) – Bruk, Kořínek, Živný (Steiner)

Branky: 7. Martin Straka (Řezníček), 30. Bruk (Vlček), 66. Volák (Řezníček) – 12. Zelenka, 26. Rousek (Musil, Kverka)

První zápas čtvrtfinálové série nabídl ohromnou podívanou. Hokej to sice byl spíš taktický, hra nepobrala mnoho krásy, ale nasazení bylo enormní. V prodloužení mohla Plzeň i prohrát, ale nejdůležitější gól své kariéry vstřelil Milan Volák.

V dresu Sparty hrála v té době řada budoucích hráčů Plzně – Toužimský, Šrek, Táborský, Pázler a Geffert. Oporami byli již tehdy Hlinka, Zelenka, Výborný, Svoboda, Kverka nebo Rousek.

druhý zápas: Plzeň – Sparta 4:3 (1:1, 1:2, 2:0)
Branky: 6. Klimt (Volák), 28. Živný (Vlček, Šmíd), 47. Kovářík (Steiner), 51. Bruk – 5. Petrovka (Kostka), 21. Výborný (Hrbek, Pázler), 23. Kročák (Svoboda)

Sparta vedla již 3:1 a rozhodčí Bolina pak zcela nevládl zápas. Přes řadu likvidačních faulů vyloučil během celého utkání pouze pět hokejistů a hráči si na ledě dovolovali opravdu hodně. Ve 30. minutě jeden ze sparťanů zlikvidoval Josefa Řezníčka, který po brutálním krosčeku musel odstoupit z utkání a do dalšího boje v play-off už zasahoval sporadicky a hlavně musel překonávat velké bolesti. Plzeň svou nezměrnou bojovností dokázala vyrovnat bombou Kováříka od modré a v hledišti ještě neutichla nefalšovaná euforie a individuální akce Davida Bruka rozhodla zápas.

třetí zápas: Sparta Praha – Škoda Plzeň 4:2 (2:0, 2:1, 0:1)
Branky: 6. Pázler (Hrbek), 9. Hrbek (Pázler), 25. Svoboda (Zelenka), 34. Geffert (Táborský) – 35. Michal Straka (Koreis, Šmíd), 56. Bruk (Šmíd)

Fotbalová Sparta hrála ten den s Benfikou Lisabon, takže si do hlediště našlo cestu pouze čtyři tisíce nejvěrnějších, z toho většina diváků přijela z Plzně. Klub zorganizoval příjezd pěti autobusů, řada lidí však dorazila auty nebo vlakem, který tehdy jezdil mnohem častěji než dnes. Plzeň tak měla ve Sportovní hale vytvořené domácí prostředí, jenže ve 34. minutě to bylo už 0:4. Plzeň se nevzdávala a až do konce zápasu bojovala všemi silami o zvrat, ale více než dvě branky se jí vstřelit nepodařilo.

čtvrtý zápas: Sparta Praha – Škoda Plzeň 4:1 (2:0, 1:1, 1:0)
Branky: 1. Kastner (Petrovka), 17. Hrbek (Pázler), 40. Hlinka (Zelenka, Svoboda), 58. Zelenka (Svoboda, Hlinka) – 36. Bruk (Martin Straka)

Zápas navštívilo pouhých 3 600 diváků, tedy ještě méně, než v den, kdy v Praze hrála Benfica. Plzeň bez zraněného Řezníčka a dlouhodoběji vyřazené opory Radka Kampfa dostala branku už v 58. vteřině, což ji vyvedlo z konceptu. Plzeň bušila do vrat, ale góly dávali domácí.

pátý zápas: Škoda Plzeň – Sparta Praha 4:1 (0:1, 3:0, 1:0)
Branky: 23. Živný (Bruk), 26. Jonák (Kořínek), 29. Vlček, 57. Volák – 9. Kverka (Geffert)

Na zápas přišla s nadsázkou celá Plzeň. 11 000 diváků v ochozech bylo rekordem celého ročníku československé ligy. Kverkův náhodný gól Plzeň dost nahlodal, první třetinu hrála Škodovka v křeči a diváci měli černé myšlenky. Ve druhé části začala venku pořádná bouřka, dírami ve střeše pršelo na led a dokonce se občas zablesklo a zahřmělo. Malé děti se bály, ale podobnou bouřku naštěstí předvedli i hokejisté na ledě. Martin Živný se při svém životním sólu proháčkoval sparťanskou obranou a vyrovnal. O tři minuty později pak Jonák ranou od modré získal Plzni vedení, o další tři minuty se vracel Vlček z trestné lavice, zachytil puk a zavěsil pod víko. Představte si tu atmosféru… jedenáct tisíc lidí na plzeňském zimáku… V poslední části Plzeň bránila všemi prostředky a teprve Milan Volák jí dal jistotu postupu.

Vítkovice hrály s Jihlavou. Doma jednou vyhrály a jednou prohrály. Když pak Jihlava zvítězila doma ve třetím zápase, zdálo se, že je rozhodnuto, ale čtvrté utkání vyznělo přesvědčivě pro Vítkovické, když skončilo poměrem 6:2. Před pátým utkáním se oženil Roman Šimíček a druhý den na ledě řádil. Vítkovice rozstřílely Jihlavu 6:2 a postoupily semifinále.

Semifinále
první zápas: Škoda Plzeň – TJ Vítkovice 6:3 (2:1, 1:2, 3:0)
Pejchar – Jonák, Ruprecht, Šmíd, Kovářík, Štelcich, Vlček – Volák, Martin Straka, Koreis (41. Klimt) – Šťasný, Michal Straka, Kreuzmann – Bruk, Kořínek, Živný

Branky: 9. Šťastný (Kreuzmann), 12. Kreuzmann (Michal Straka), 22. Živný (Bruk, Kořínek), 53. Šmíd, 57. Bruk (Martin Straka), 59. Martin Straka (Šmíd) – 4. Vavrečka (Badal), 26. Folta, 34. Fabián (Folta)

Hosté se dostali do vedení už ve 4. minutě, ale pak vzal osud do svých rukou stále se lepšící útok Michala Straky. Životní utkání sehrál zejména současný kapitán Kadaně Jaroslav Kreuzmann: „První semifinále proti Vítkovicím pro mě byl pro mě nejlepší zápas v životě. Něco takového už asi nikdy nezopakuju,“ vzpomínal po osmi letech Jaroslav Kreuzmann. Ten v 9. minutě přihrál Šťastnému na vyrovnávací gól a ve 12. minutě pak krásným gólem otočil zápas. Důležitý byl třetí gól Živného na 3:1, ale celá řada dalších tutovek zůstala nevyužita a hosté vyrovnali. Šmíd nejprve nepochopitelně vystřelil na vlastního gólmana a vzápětí Fabián vyrovnal. V plzeňských fanoušcích by se krve nedořezalo. Několik neodpískaných faulů přililo benzín do ohně nervózního střetnutí.

Plzeňští fanoušci vymysleli originální způsob řešení. Ohlušující pískot už byl příliš ohraný, a tak při nespokojenosti házeli na ledovou plochu tenisové míče. Hráči se poctivě hlídali, nikdo nikomu nedovolil ani náznak šance, disciplinovaná hra měla jednoznačně přednost a branka ne a ne padnout. V 53. minutě zničehonic skóroval Karel Šmíd a napravil svou chybu, kterou udělal při vyrovnávacím gólu. Vítkovice musely otevřít hru a to byl jejich pohřeb.

druhý zápas: Škoda Plzeň – TJ Vítkovice 3:4 (1:2, 1:0, 1:1, prodloužení 0:0, na penalty 1:3)
Branky: 12. Michal Straka, 27. Martin Straka (Kovářík), 52. Martin Straka – 7. Badal (Vavrečka), 9. Smeták (Wolf, Piskoř), 45. Fabián (Zdráhal). Penaltu proměnil za Plzeň jen Jonák, za hosty Piskoř, Badal a Fabián

Vítkovice musely kvůli počasí přistát letadlem místo Plzni v Praze. Plzni vypadl další hráč. Smeták povyrážel zuby Koreisovi a již předtím zraněný hokejista (koleno) dostal další zdravotní ránu. Škodovka brzy prohrávala 0:2, pak Michal Straka snížil. Ve 2. části stáhli Sýkora s Ruprechtem hru pouze na čtyři obránce, ale Škoda jen v tísni vyhazovala puky. Pak však Martin Kovářík našel najetého Martina Straku a bylo vyrovnáno! Na gól Fabiána už se nezdálo, že přijde odpověď, ale polostřelu Martina Straky z rohu kluziště si brankář Hlinka nešťastně srazil do branky. Pejchar pak zlikvidoval sólo Šimíčka a drama dospělo k samostatným nájezdům. Památný výkon podal Martin Straka, který se musel vyrovnat s chřipkou útočící na jeho organismus. Plzni se po Kampfovi, Řezníčkovi, Vlčkovi a Koreisovi zranil také Milan Volák.

Samostatné nájezdy: Piskoř mezi nohami Pejchara - 0:1. Jiří Jonák s přehledem blafákem vyrovnal – 1:1. Ryšánek trefil horní tyč. Martin Straka pálil do Hlinky. Badal trefil pod Pejcharovu rukavici – 1:2. Bruk, Folta a Živný nedali a Fabián nájezdy ukončil.

třetí zápas: TJ Vítkovice – Škoda Plzeň 8:0 (0:0, 5:0, 3:0)
Branky: 22. Flašar (Fabián), 25. Vavrečka (Šimíček, Flašar), 25. Flašar (Fabián), 28. Folta, 36. Fabián (Ryšánek), 42. Piskoř, 44. Folta (Smeták), 47. Rimmel (Flašar, Fabián)

Řezníček to sice obětavě zkusil, ale při prvním kontaktu u mantinelu při svém třetím střídání odstoupil s bolestivou grimasou ze hry. Rameno nevydrželo. Po vyloučení domácího obránce Daniela Kysely zaplnily ledovou plochu po plzeňském vzoru tenisové míče. Rozhodčí Danko poslal hráče do šatny a hrálo se až po deseti minutách. Po brance Flašara se dvakrát během třinácti sekund trefili Varvrečka a znovu Flašar a bylo po utkání. Plzeň byla zralá na ručník. Když Hlinka nepochopitelně ujel z branky, tak netrefila ani prázdnou branku. Alespoň Petr Kořínek vyprovokoval rvačku s vítkovickým gólmanem Michalem Hlinkou a oba šli pod sprchy. Pak už se jen dohrávalo.

V neděli po utkání plzeňské mužstvo navštívilo ostravskou ZOO, psychicky si odpočinulo a na ledě to bylo večer poznat:

čtvrtý zápas: Vítkovice – Plzeň 0:3 (0:1, 0:2, 0:0)
Branky. 2. Bruk, 28. Čihák (Bruk, Koreis), 31. Štelcich

Plzeň nastoupila do klíčového zápasu pouze se čtyřmi obránci a úplně nově poskládanými útoky. Svůj životní zápas sehrál v plzeňském dresu David Bruk. Ve 2. minutě otevřel skóre a v době obrovského vítkovického tlaku, který navíc podpořila pětiminutová přesilovka, rozhodl zápas. Vyrovnání viselo na vlásku, ale David Bruk našel Čiháka a ten rozvlnil vítkovickou síť podruhé. Když dal Štelcich gól na 3:0, Plzeň začala betonovat a za cenu velkých osobních obětí si v kritických momentech pomáhala i za cenu faulů. Důležité bylo hlavně skóre. Plzeň se dokázala ubránit dokonce i dlouhému oslabení tří proti pěti, čímž zcela nadchla svého kouče Marka Sýkoru. Po tomto zápase se pořádně poprali Koreis a Flašar, což trenér Sýkora komentoval slovy: „Nevím, kdo začal. Tito hráči se prostě nemají rádi.“ Velice rozčílený byl na tiskové konferenci trenér domácích Vladimír Vůjtek: „Již po druhé třetině jsem upozorňoval hráče, že Plzeň přijede s likvidačními fauly, že půjdou po našich klíčových hráčích. Plzeň to dělala už před lety, kdy hrála kvalifikaci s Kladnem. Myslím, že v tom byl úmysl.“

Plzni se v utkání zranil obránce Martin Kovářík, který měl výron v oblasti levého oka a naštíplou nosní přepážku.

31. března 1992 - pátý zápas: Škoda Plzeň – TJ Vítkovice 5:3 (1:0, 2:3, 2:0)
Pejchar – Jonák, Řezníček, Šmíd, Vlček – Živný, Martin Straka, Šťastný – Bruk, Čihák, Koreis – Michal Straka, Kořínek, Kreuzmann

Branky: 18. Šťastný (Martin Straka, Šmíd), 31. Vlček (Kořínek), 35. Jonák, 45. Čihák (Jonák), 46. Kořínek (Bruk) – 31. Vavrečka (Sikora, Ryšánek), 36. Smeták (Sikora, Ryšánek), 39. Flašar (Šmehlík, Folta)

Plzeň před návštěvou 11 259 diváků sehrála svůj nejslavnější zápas od dob zavedení play-off v roce 1986. Nastoupila se čtyřmi statečnými obránci, mezi nimiž nechyběl zraněný Josef Řezníček. V 11. minutě byl vyloučen Martin Straka a na led se řinul z hlediště doslova potok tenisáků. Plzeň vedla 2:0 a 3:1, ale když v závěru druhé části Flašar vyrovnal a Vítkovice byly jasně lepší, nebyla mezi obecenstvem o druhé přestávce příliš dobrá nálada. Kritický gól vstřelil už ve druhém zápase po sobě Čihák. Jonák zavezl puk za branku, objel ji a Čihák jeho přihrávku dorazil do sítě! Bruk pak vyslal Kořínka do sóla a bylo to 5:3. Plzeň hrála nesmírně obětavě a nezměrnou bojovností výsledek udržela. Vítkovicím nepomohla ani 82 sekund trvající přesilovka 5 na 3. Znovu se však zranil Josef Řezníček, jemuž vystavilo stop koleno. Plzeň tak dohrávala na pouhé tři obránce.

Po zápase Plzeň slavila obrovskou radost. Jeden z neukázněných diváků po zápase odpálil raketu a začal hořet stadion. Oheň silně poškodil časomíru a další zařízení na stadionu. Celý den se v Plzni hlásili dobrovolníci, kteří chtěli pomoci s odstraňováním škod. Zasklívala se také okna, která ve zmatku vyrazili diváci. Pachatel byl nakonec dopaden.

Škodovku tak čekal ve Finále Trenčín, jenž vyřadil ve čtyřech zápasech Litvínov. Plzeň měla na Trenčín velmi smutné vzomínky. Před 14 lety se spolu oba týmy střetly v dodatečném zápase o sestup. Rozhodla tehdy až 17. série trestných střílení, když tehdy rozhodl asistent trenéra Šuplera obránce František Hossa, jenž tehdy překvapivě vypálil při samostatném nájezdu už od modré...

Finále
První zápas: Škoda Plzeň – Dukla Trenčín 2:5 (0:2, 1:1, 1:2)
Branky: 28. Vlček, 51. Šmíd (Kořínek) – 2. Bokroš (Nedoma), 14. Pálffy (Švehla, Jánoš), 25. Pálffy (Jánoš), 55. Pálffy (Petrovický), 58. Pálffy

Trenčín spoléhal hlavně na svou první pětku – Švehla, Holaň – Pálffy, Petrovický, Jánoš, Plzeň spoléhala na týmový výkon. V první části úvodního utkání, které sledovalo 11 tisíc diváků, vstřelil Trenčín dva góly a přidal dvě tyčky. Ale ve druhé třetině Plzeň rozpoutala před gólmanem Hiadlovským, který ve 32 letech zažíval nejkrásnější období své kariéry, kterou strávil po většinu času jako dvojka za Hartmannem, obrovský kolotoč. V 51. minutě snížil Šmíd na 2:3, jenže to, že se Plzeň vrhla do útoku, byla voda na mlýn pro Žigmunda Pálffyho, který číhal na červené a rozhodl. Stejně jako v jednom zápase semifinálové série proti Litvínovu dokázal Pálffy vstřelit čtyři branky. Ve čtvrtfinále byl jeho maximem jen hattrick. Trenčín tak v Plzni vyhrál poprvé po sedmi letech.

druhý zápas: Škoda Plzeň – Dukla Trenčín 4:3 (0:1, 2:2, 1:0 – 0:0, na penalty 2:0)
Branky: 25. Michal Straka (Kořínek), 27. Vlček (Martin Straka), 57. Živný (Bruk) – 6. Švehla (Petrovický), 28. Pálffy (Petrovický, Holaň), 37. Petrovický (Holaň). Trestná střílení proměnili Petr Kořínek a Michal Straka, oba byli podle dobového tisku nejlepšími hráči zápasu. Fantastický zápas sledovalo 11 tisíc diváků. Plzeň dřela do úmoru, hrála daleko náročnější hokej než Trenčín. Vůle bojovala s lehkostí, jak psal tehdy deník Československý sport. Plzeň v zápase dřela do úmoru a sáhla si na dno svých sil. Zraněními zdecimovaná obrana nechala hned v úvodu proměnit sólo útočného obránce Švehlu, pak se před gólmanem ocitl osamělý Pálffy a na plzeňskou branku se také řítili čtyři Trenčínští proti jedinému obránci. Brankář Rudolf Pejchar však držel plzeňské šance nad vodou. Trenčín vedl po dvou třetinách 3:2 a s Plzní to nevypadalo dobře. Jenže v 57. minutě jeden z nejzkušenějších hráčů Dukly kapitán Lubomír Kolník udělal minelu, David Bruk našel Martina Živného a 3:16 před koncem třetí třetiny bylo vyrovnáno. V prodloužení oba týmy hrály pouze na dvě pětky. V nájezdech neuspěli v trenčínském dresu Nedoma, Petrovický, Zajíc ani Pálffy. Za Plzeň nedal Jiří Jonák, ale Michal Straka a Petr Kořínek byli úspěšní! Plzeň vyrovnala stav série na 1:1. Trenér Sýkora na tiskové konferenci svůj tým chválil. „Mužstvo odvedlo maximum fyzické práce, šlo prakticky na doraz.“ Asistent hostí František Hossa neskrýval své zklamání: „V prodloužení hrál místo Kolníka Gregor. Hráčům jsme při penaltách říkali, aby mezi kruhy pálili, oni dělali blafáky.“ Trenér Šupler už jenom sípal a nemohl mluvit…

Deník Československý sport uspořádal anketu, komu přejí vítězství naše hokejové hvězdy. Richard Žemlička fandil Západočechům: „Přál bych to Plzni, ale vypadá to na Trenčín, který má hokejovější projev.“ Stejný názor měl i Petr Bříza. Plzni věřil i Igor Liba a přál jí to i Petr Hrbek. Trenčínu věřili Robert Lang, František Procházka a Jaroslav Walter.

třetí zápas: Dukla Trenčín – Škoda Plzeň 6:4 (3:0, 0:2, 3:2)
Pejchar (14. Kučera) – Šmíd, Kovářík, Jonák, Vlček, Štelcich, Ruprecht – Volák (21. Šťastný), Čihák, Koreis – Bruk, Martin Straka, Živný – Michal Straka, Kořínek, Kreuzmann

Branky: 6. Pálffy, 14. Jánoš (Švehla, Pálffy), 14. Zajíc (Kolník), 46. Kolník, 49. Petrovický (Švehla, Pálffy), 56. Petrovický – 26. Bruk, 32. Kreuzmann, 54. Bruk, 59. Koreis (Kořínek)

Zápas sledovalo 6 200 diváků a značně ho ovlivnil rozhodčí Danko. Velmi přísně vyloučil Kreuzmanna a pak Jonáka a Trenčín utekl z 1:0 při této přesilovce až na 3:0. Škoda se však nevzdávala. Čihák trefil tyč a pak dala Škodovka dva góly. Při druhé brance zaplaval současný kouč Zvolenu Ernest Bokroš. Plzeň bojovala o vyrovnání, ale nezkušený dorostenec Jiří Kučera v brance si srazil Petrovického nahození z rohu do vlastní branky. Vedení 5:2 už bylo na Plzeň moc, přestože si Švehla kopl puk do vlastní sítě.

čtvrtý zápas - 8. dubna 1992: Dukla Trenčín – Škoda Plzeň 5:3 (1:1, 2:2, 2:0)
Branky. 16. Sekeráš (Pýcha), 35. Švehla (Pálffy), 37. Pálffy (Petrovický), 43. Pálffy (Petrovický, Jánoš), 50. Švehla – 14. Michal Straka (Klimt, Jonák), 37. Kořínek (Šmíd), 38. Michal Straka (Jonák)

Bojovalo se o každou píď ledu. Plzeň vedla, ale Sekeráš od modré vyrovnal. Ve 30. minutě po obrovském závaru Kořínkovy formace přišel rozhodující moment zápasu. Jaroslav Kreuzmann dotlačil puk do sítě, ale nějaký neukázněný divák hodil na led druhý puk a rozhodčí Jiří Lípa, plzeňský rodák, branku neuvěřitelně neuznal!
Pravidlo 627,odstavec b, však hovořilo jasně: Jestliže se objeví na hrací ploše kdykoliv během hry ještě jiný než pravý kotouč, hra se nepřeruší a pokračuje s pravým kotoučem, až je herní akce přerušena změnou v držení kotouče.
Rozhodčí Lípa se pak ještě vymlouval na dodatky, ale celá republika viděla, že záměna kotoučů v dané chvíli nehrozila.
Plzeň pak inkasovala dvě branky. Na tu druhou odpověděla fantastickým způsobem, když Kořínek a Michal Straka vstřelili za 25 sekund po inkasované třetí brance dva góly a bylo vyrovnáno. Jenže pak se trefil Žigmund Pálffy a Plzeň se už o vyrovnání pokoušela marně.

Trenčín vyhrál svůj první titul mistra ligy v historii. Trenčín získal před finále nového sponzora, a tak se vítězem ligy tehdy stal klub Dukla bit-Studio Trenčín. S gratulací se v trenčínské šatně tehdy objevila basketbalová hvězda Kamil Brabenec. Kdo by to byl tehdy řekl, že jeho syn bude za deset let hrát právě za Plzeň… Zápas sledoval i předseda Federálního shromážděni Alexander Dubček, který mačkal palce Trenčínu.

Smutným průvodním jevem finále byl fakt, že ani jeden z trojice trenérů národního týmu Hlinka, Walter, Neveselý se neobjevil ani na jediném finálovém zápase.

Finále ještě doznívalo a přišel velmi černý den pro dnešního asistenta trenéra Plzně Radka Kampfa. Hokejista, který zrovna čekal na svou první reprezentační šanci, vezl autem manželku a dceru z Prahy do Litoměřic a těžce havaroval. Kampf utrpěl otevřenou zlomeninu bérce levé nohy, zpřetrhal si vaziva v koleně, zlomil si čéšku a rovněž utrpěl četné pohmožděniny v obličeji, navíc si ještě zlomil dolní čelist. Na dlouhou dobu tak musel na hokej zapomenout.

Po této sezóně odešel Martin Straka do Pittsburghu, Jiří Jonák do finského Jyvaskyla, Jiří Koreis do německého EHC Wernau, Čihák do Hradce Králové, Mainer do Českých Budějovic a své učinkování v plzeňském dresu na čas přerušil i Josef Řezníček.