Dobříšský Tvrďák 2010

Potřetí v řadě jsem se v květnu a v červnu připravoval na drsný triatlon v Brdech v okolí Dobříše - Dobříšského Tvrďáka. V posledních letech jsem dosáhl slušných výsledků, v roce 2008 jsem měl čas 2:37:43, loni 2:32:06 (ale to se plavalo míň, než první rok). Uplynulý rok jsem se snažil vypilovat především plavbu. Z Brandýsa vyrážím včas, ještě tvrdnu v zácpě před Barrandovým mostem a před půl dvanáctou, hodinku a půl do startu, se registruju.  Ženština na startu mi vyryje fixou do nohy a do paže číslo 59., načež obdržím startovní tričko, poukázku na čuníka a pak už vidím kluky z Nera, jak sedí na pivu, případně na klobáse. Já se dopoju tradičně rohlíkem se sýrem a pak už je tu příprava a odjezd do depa. Letos je na startu asi 150 odvážlivců, což je o 14 lidí víc než loni a navíc pořadatelé rozhodují, že muži i ženy se do vody rybníka Papeže vrhnou společně a poplavou se dva okruhy, čili 700 m. Stoupám si dopředu a první kolo kroužím prsama. Sem tam se mi před výhledem motala nějaká ta velryba, která kličkovala sem a tam, ale místa bylo celkem dost, kromě oněch bójí. Tam je tlačenice vždy a o nějaký ten kopanec nouze zrovna není. Druhé kolo se cítím ještě víc v pohodě a tak ho dávám skoro celé kraulem. Včetně oblékání v depu, které mi trvá tentokrát moc dlouho, trávím na plavání 16 minut, 40 vteřin. Řada lidí na startu kola začne hned bláznit, já si jedu opatrně a rozjíždím to až pod stoupáním na Kazatelnu. To je tradičně první zkouška formy, mě ale mnohem víc než ono stoupání děsí sjezd z ní. Loni jsem se při něm rozsekal a ztratil pití, letos dobrý, jen nahoře se mi do šlapky zamotala tkanička a já ztratil tak půl minuty. Trasa pak pokračuje stoupáním na Stožec, snažím se jet svižně tak na 90%. Daří se mi několik lidí sjíždět, sem tam nějaký ten dravec zase dostane mě. Při druhém sjezdu míjím skupinku lidí kolem jezdce, který se totálně rozštípal a při pádu byl i v bezvědomí se zapadlým jazykem. Následuje několik kilometrů dlouhá silnice, kde můj Superior doslova letí a já předjiždím, no nebojme se to říct, hned několik jezdců. Závěr kola je už v pohodě, trasa jde převážně z kopce a tak se snažím moc neztrácet. Zato rozběhnout se mi moc nejde, asi až po kilometru cítím, že to nebude tak hrozné. Osm kilometrů po dvou hodinách závodů je ale hrozně moc, sem tam musím jít, a kupodivu mi jde až závěr běhu. Ještě v cílové rovině předběhnu jednoho závodníka a mezi muž M1 končím 57. Porazil mě Petr Kelin a nový borec Viktor, Honzu i Pavla Semelu jsem porazil. Dokonce jsem si i zlepšil čas, dostal jsem se pod 2:32, ačkoli trať byla delší než loni. Pro srování. Stejně dlouhé kolo jsem letos zvládl o 7 minut rychleji než loni, stejně dlouhý běh o minutu pomaleji